Jak to vidí děti
Předškolní děti a mladší děti ve školním věku procházejí dopravní výchovou, při které si osvojují potřebné základní znalosti a dovednosti. Děti ovšem řeší dopravní situace jinak než dospělí. Dítě například ví, že přechod pro chodce („zebra“) je bezpečné místo k přecházení. Dospělý analyzuje situaci již při přibližování se k přechodu. Dítě se naproti tomu rozhoduje až ve chvíli, kdy se zastaví u přechodu. Nepodstatné věci považuje často za klíčové. Více ho zaujme barva auta než jeho rychlost či vzdálenost. Skutečnost může chápat zcela nereálně nebo zkresleně, situaci může považovat za hru, kterou může svým přáním okamžitě změnit. Dítě může vstoupit na přechod bez obav, i když se blíží auto velkou rychlostí. Dítě je přesvědčeno, že motorista zastaví. Je to přece zebra… Od sedmi let už dítě začíná nebezpečí rozeznávat lépe a některé situace vyřeší dobře.
Dítě nezná míru rizika, kterému se vystavuje. Vzdálenost a rychlost odhaduje špatně až do svých přibližně osmi let. U rychle jedoucích vozidel je pak odhad dítěte ještě obtížnější a méně přesný než u vozidel jedoucích pomalu. Abstraktně myslet, pracovat s pojmy a situacemi, které dosud nezažily nebo o kterých ještě neuvažovaly, jsou schopné až dospívající děti. Ty umějí zvážit více faktorů najednou – odhadnout rychlost přijíždějícího auta i jeho vzdálenost a svou šanci bezpečně přejít. Při složitějších situacích však toho na dětskou hlavu někdy bývá až moc. Navíc špatnou inspirací bývá i chování dospělých. Nesprávné příklady dokážou být i jedním z rozhodujících faktorů v úrazovosti dětí. To by si měli uvědomovat nejen rodiče, ale i všichni lidé, kteří se pohybují v blízkosti dítěte.
Dospělí schopnosti dětí přeceňují
Nejčastější chybou dospělých je přeceňování schopností a dovedností dětí. I sebekvalitněji pojatá dopravní výchova neumožní nacvičit řešení všech situací, které v reálném provozu vznikají. Nejednou je třeba jednat rychle, instinktivně, na základě zažitých zásad. Složitější situace mohou vyvolat u dítěte zmatek a úzkost. V řadě případů je nutné rozhodovat se a jednat rychle. Dítě se však rozhoduje dvakrát pomaleji než dospělý. To vše v souhrnu zhoršuje jeho schopnost vybavit si a správně aplikovat naučené znalosti. Výsledkem může být zkratkovité jednání, zcela neadekvátní dané situaci. Navíc se nejednou stane, že dítě spoléhá na magické zaříkávání, zkřížení prstů nebo na vyšší ochranu před nebezpečím, které cítí. Řešení situace je pak plně v rukou dospělého člověka.
U malých školáků je dohled dospělých nezbytný. Doba, kdy můžeme dítě pustit do provozu bez obav, je různá. Velmi záleží na trase, po které dítě chodí. I malá změna nacvičené trasy může u dítěte způsobit zmatek. Za dne, po trase, kterou zná, potřebuje dohled dospělého přibližně do sedmi let. Rušné ulice a víceproudé komunikace samostatně dobře zvládne dítě do svých 12 let. Obecně tedy můžeme říct, že na schopnosti dítěte mladšího 11 let se s ohledem na dopravní bezpečnost nedá spoléhat.
